Nemusíte být zrovna velkým milovníkem českého artového komiksu, aby Vás projekt Alois Nebel ve své filmové podobě neminul. Těch článků a odkazů, kterými vzbuzuje zájem diváků i kritiků je nebývalý. Však se jedná u českého filmu o technologickou událost desetiletí. Příběh lehce labilního nádražáka z Jeseníků vznikal přes dva roky. Dotkl se přitom odsunu sudetských Němců i sametové revoluce. Důrazně však prezentuje snahu animátorů českým prvenstvím v oblasti rotoskopické animace. Jenže zůstává otázkou, zda-li všichni tři autoři při natáčení skutečně věděli, čeho chtějí dosáhnout, a tak i s delším odstupem od shlédnutí v kině váhám, čím je film Alois Nebel víc... skutečným veledílem, nebo promarněnou příležitostí?

Režisér Ondřej Trojan vzal čtyři mladé hochy, 70. léta, knihu Petra Šabacha a natočil tragikomedii o minulém režimu, jedné podstatné červené knížečce a obyčejných lidských osudech.

Po takřka půl roce je dobré zaznamenat mé dojmy z viděného na platně či na televizní obrazovce. Opět se budu převážně věnovat svým oblíbeným seriálům. Zkusím nevyzradit příliš z děje a shrnu jen hlavní pocity a dojmy. Kromě Star Gate Universe a Capricy se nově podíváme i na český počin Ať žijí rytíři. Návštěv v kině bylo pomálu, a tak sedřu z kůže jistého bájného hrdinu v kůži Sama Worthingtona a naopak vás všechny pořádně Na-řežu.