Další neřest pojmenována a přece zůstane tato nová báseň prakticky bez mého komentáře.

Když si musíte odžít svůj příběh až do konce a on bolí svou bizardností. Když svou vlastní budoucnost vidíte v mlhách a jen doufáte, že se zase budete smát. Ačkoliv se naděje tváří jako něco pozitivního, je jen naší představou o tom, že bolest jednoho dne odejde a vrátí se něco, co odnesl čas....

Postranní úmysly má každý. Jak mne to jen mohlo napadnout? ;-)

Kdysi dávno úvodník mých stránek.

Taková ranní "pocitovka". Pamatuji si, jak jsem ji psal ráno mezi 9 a 10 hodinou, opřený o pult plný knih a zákazníci nikde.

"Nech mne o samotě," slýchám mezi myšlenkami, to když přichází čas snění.

"Chci být s Vámi," zas přináší ševelící vítr nad Prahou, když ostatním nezbývá čas.

To je koloběh samoty!

Nápad na tuhle báseň se zrodil na Brdech letos na jaře. Můžu ji tedy směle počítat mezi trampské básně. Díky snovému stylu vyprávění je to spíše šamanská báseň. A tématicky je to opět lyrická erotika. :-)

Jo, i začátky přátelství mívají svou poetickou chvilku.

První nově zveřejněnou básní je trampské erotické pásmo Večerem pozdního léta na Brdech.

Někde na jednom zpravodajském a velmi úspěšném serveru zveřejnili článek, v němž se zabývali různými sexuálními deviacemi. Mimo jiné tam psali, že nedostatek vzduchu podporuje sexuální vzrušení. Myslíte, že oběšenci, nebo-li viselci, prožívají před smrtí orgasmus?

Asi jsem se vrhl na nejosobnější a zároveň na nejaktuálnější pásmo básní, jaké jsem v životě kdy napsal. Bude nejspíš o mých nectnostech, nočních můrách a strachu. První z nich je o nedostatku.