Další neřest pojmenována a přece zůstane tato nová báseň prakticky bez mého komentáře.
29.5.2009
Nevyrovnané Ego
vykolejené emoční chtivostí
a tlaky z přízemí vlastního těla
se umazalo od smůly čerstvě skoleného stromu
na kterém v odpoledním žáru na okamžik setrvalo
se vzpomínkou na cizí klín
do něhož by kladívkem uhodilo
až to zazvoní jako meluzína skalní hlubiny
hnaná k nebi mezi špičkami borovic
co přát si víc
než hrůzu dvou oddělených polovic
rozvinout do vějíře celistvosti
a vzdát se věčného stínu
v němž do kola honí se za vlastním ocasem
k prázdnému orgasmu z osamění - marast.
(30.5.2009 - provedena korektura)
