Taková ranní "pocitovka". Pamatuji si, jak jsem ji psal ráno mezi 9 a 10 hodinou, opřený o pult plný knih a zákazníci nikde.
23.11.2005
Nudně se tváří ráno
a podlaha studí na bosých chodidlech
v šálku od čaje mne zplihle pozoruje vylouhovaný pytlík
nerozpuštěný cukr se usadil na dně
mohu z něj zkusit věštit budoucnost
Skrze zalepené oči vyhlížím zbytky svého šatníku
kalhoty sami oděné do černé slavnostní róby
teplé ponožky aby v zimním chladu od nohou nezáblo
dva dny nošená košile
a svetr co pletla mi ještě babička
Start do nového dne musí být pozvolný
ale někdy se mi stává
že zaslepenost a ranní ospalky
z očí mi spadnou až když večer uléhám
Sdílet Sdilet
