25.12.2005
Odmlčení
ono krátké ticho před dalším slovem
chvíle přemýšlení
hrát vabank s osudem
Váhavé vyvažování slov
dělba mezi zvuky vlastních hlasivek
svůj rozum o radu pros
a snad mine tě pohlavek
Zlomek okamžiku nevydělíš máchnutím ruky
myšlenky proudí jako blesky nebem tvojí hlavou
odmlčení je vteřina pravdy
jež bojíš se vyslovit
- lhát navždy a tedy uhnout pomyslně stranou
Kámen v zablácené cestě můžeš popsat tisícem způsobů
a vždy zůstane jen pevnou hmotou
v tvém tichu mezi řádky čtu
že úhel pohledu je proměnná ve hře s pravdou
Váháš a hraješ si s písmenky
plíce již více vzduchu nepojmou
pak přes orgán v krku plynou ven
po odmlčení byly vysloveny myšlenky
zraní mne a pak zhynou
Teď je řada na mě
abych v nádechu
prosil sebe
o radu
Sdílet Sdilet
