Asi to nikdy nečetla a tím se z toho stává autoterapeutický výlev. Přesto s pokorou vzpomínám a dnes už dávné rány nebolí.
25.12.2005
Děkuji za procházku šerou Prahou
jež stala se svědkem našeho příběhu
a omlouvám se za deštník co chyběl nad tvou hlavou
když se svět ponořil do deštivého rozmaru
Děkuji za ticho
které změnila jsi v naslouchání
a omlouvám se že přes má slova
nedokázala jsi říct svá vlastní
Děkuji všem svým andělům
a tedy musím děkovat i tobě
vždyť komu se poštěstí
mít víc než jednoho v téhle šetřivé době
Děkuji a omlouvám se zároveň
a není to pouhý rozmar
v touze po jednom jediném
ze tmy zbyl ještě mlhy opar
Promíjí se vina má
vykročím neb láska velí
duše jí je naplněná
již bát se trýzně nemusí
Děkuji ti za náš příběh nikdy nekončící
ale plný proměn
omluvami se již nehonosí
to sdělil mi náš strážný anděl
Sdílet Sdilet
