Asi jsem se vrhl na nejosobnější a zároveň na nejaktuálnější pásmo básní, jaké jsem v životě kdy napsal. Bude nejspíš o mých nectnostech, nočních můrách a strachu. První z nich je o nedostatku.
Vůle je zlomená hůl
Vůle je půl neplatné mince
Má vůle je jako tenký provázek s těžkým závažím na konci
Má vůle sténá pod dojmem mého pohodlí a bláznovství
Porušení pravidel jako šípy v těle vůle pálí
Sbírám sílu s níž se má vůle brání
Bez vůle jsem jen loutka vlastních potřeb
Bez vůle bývám jen mrhač všedností
Vždyť s vůlí si mohu ukrást i střípek věčnosti
Sdílet Sdilet
