Když Elemmire vystoupil z mlhy...
Když Elemmire vystoupil z šedé mlhy, uviděl před sebou hrad. A v sobě si nesl poznání, že unikl ze spárů Středozemí i věčného prokletí žalem, které se jí proplétá jako nejhorší z jedů. Začal tedy od začátku. Od prvního příběhu obyčejného člověka, aby jednoho dne zabušil na bránu největší ze všech škol a stal se v ní učitelem.
V jiném čase a na jiném místě utopil malý roztržitý chlapec své brýle uprostřed rybníka. Aby se o dvanáct let později k tomu stejnému rybníku vrátil a vstoupil tak do příběhu svého alternativního já.
Tak začíná dvacet dní nejkouzelnějšího příběhu o dětech a dvou osobnostech, které hledají dotek jeden druhého.
Elemmire Lumentir
Elemmire pocházel z rodu Vanyů, jednoho ze tří elfích rodů, které přijali pozvaní Valar, a během Velké pouti přišli ze Středozemě do Amanu. Již od mala si vesele prozpěvoval a miloval hudbu a příběhy. Často se sám pouštěl do vyprávění a jindy trochu nepřítomně brouzdal krajem kolem Amanu, města Valar. Jeho cesty z rodného domu častěji než zřídka končily mezi dvěma ohromnými stromy, které střídavě dávaly jas a lesk Valinoru. Stříbrné světlo Teleprionu ho vábilo a nutilo snít. Zlaté světlo Laurelinu ho naplňovalo vitalitou a štěstím. Tak Elemmire rostl, aniž by se ho dotýkali věci bohů a králů. V době, kdy Fëanor vyráběl Silmarily, byl ještě příliš mladý, než aby těmto klenotům mohl věnovat pozornost.
Teprve v době, kdy se mocný a temný bývalý vala Melkor, kryt utkaným nesvětlem pavoučnice Ungolianth, přikradl do Amanu a zničil Dva stromy, Elemmire jako by dospěl. Ztráta milovaných Stromů v něm zaplála věčný oheň smutku, který ho až do konce jeho dní na Ardě úplně neopustil. Seděl ve tmě, která pohltila Valinor, a do posvátného ticha se nesl jeho zvučný hlas jako mocné kouzlo. Tak poprvé zazpíval Žalm pro dva stromy - Aldudénië.
Jeho žal byl natolik velký, že mu zastínil rozum. Elemmire se vzdal Valinoru a s mocným vojskem Noldor opustil pod vedením Fëanora a jeho bratrů rodnou zemi. Jenže po boji s Teleri zůstal ve Fëanorem opuštěném vojsku a pod vedením Fingolfina, Finarfinových synů a Galadriel přešel ledovou tříšť Helcaraxe. Stejně jako Noldor hnal hněv a touha získat zpět silmarily z rukou Melkora, nyní známého pod jménem Morgoth, i jeho hnala touha po tom znovu spatřit alespoň záblesk svitu Stromů navždy uchovaný uvnitř těchto klenotů.
Ve Středozemi se přidával k mocným armádám a zpíval oslavné písně vojevůdcům o jejich velkých činech. Teprve později, když všechny tři Silmarily navždy pohltil oceán, země i nebeská klenba, se svého snu musel vzdát. Právě tehdy se vydal do východních krajů Středozemě k jezeru Rhun, kde našel Chrám moudrosti vystavěný maiar Ilmare Ingoltari. Na dlouhý čas se přidal ke skupině dobrodruhů známých jako Družina Jednorožce. S nimi prošel mnohými uskalími. Ilmare Elemmíremu pomohla rozvést jeho dar vnímat příběhy mimo čas a realitu a dala mu jeho druhé jméno.
Zatímco Elemmire znamená Hvězdný klenot a skrývá v sobě cestu za hledáním světla Stromů v Silmarilech a první pouť barda, jeho druhé jméno značí spojení s neviditelným světem za oponou běžného světa. Je Pánem času - Lumentirem. Tak se jednoho dne Elemmire Lumentir, ač nerad, vydal na další dlouhou cestu Středozemím. Ještě několikrát se do Chrámu moudrosti vrátil, ale v dobách Válek o Prsten se Sauronem nakonec zmizel. A těch pár elfů a lidí, kteří jej pamatovali, začali věřit, že zemřel. Objevil se až při svolávání elfů do Šedých přístavů. Na lodích plujících do Valinoru však neodplul. Tehdy jeho kroky na Ardě skončily, aniž by zemřel. Z dalšího skromného vyprávění, které po sobě zanechal v Šedých přístavech jako rozloučení se s elfími druhy z mládí, se vypráví, že hledal způsob, jak sám sebe posunout do jiných realit a světů. Protože do Madosových síní, místa, kam po smrti odchází duše elfů, dodnes nedorazil, dá se předpokládat, že v některém z nich žije dodnes.
Elemmire Hvězdojas
Stalo se to ještě v době, kdy Pán zla mezi čaroději známý jako Lord Voldemort teprve sbíral svou sílu a připravoval se k prvním skutečným výpadům. V létě 1976 se nad bradavickým hradem hnala hustá bouřkový mračna a v Brumbálově pracovně seděl mladý muž s krátce střiženými vlasy a drobnými obroučky. Vedle něj ležel vak a přes něj se opírala kytara. Představil se jako Elemmire Hvězdojas a nabídl Brumbálovi výuku nového předmětu. Vycházel ze starobylé tradice bardů, kteří svými kouzly a sbíráním příběhů pracovali se sny a fantazií. A jejichž kouzla se opírala o jednu z nejstarších a nejméně probádaných magických sil hýbající lidskými životy. Brumbál čaroděje přijal a přizval jej ke svému učitelskému sboru.
Po tři roky Elemmire vzdělával mladé čarodějné učně. Často stával tiše stranou a svůj hlas nechával moudře znít s rozvahou teprve tam, kde jej bylo potřeba.
Třetí rok se Voldemort pokusil nastoupit do Bradavic jako kantor, ale byl sborem i žáky odmítnut, za což všem slíbil krutou pomstu. V téže době Nicolas Flamel odhalil svému příteli Brumbálovi recepturu na výrobu Kamene mudrců, který pak celý rok studenti vyráběli. Často museli svést souboj i s Pánem zla a předměty potřebné k výrobě získat zpět z rukou jeho služebníků. Nakonec se dílo podařilo a Kámen mudrců jako symbol i jako magický předmět pomohl na nějaký čas potlačit Voldemortovu moc. V den, kdy byl hromadným rituálem Kámen vyroben, se Elemmire objevil v Velké síni s ostatními studenty a učiteli naposled. Druhý den již nepřišel na své hodiny, ani nebyl přítomen ve svém kabinetě a komnatě. Kam se té noci ztratil se lze jen domýšlet.
Lukáš "Vořech" Pokorný
Rituál, který Brumbál té noci provedl, svolával elementály spoutané v sedmi magických předmětech. Studenti obstoupili mohutný čarovný plamen a uvnitř tohoto kruhu uzavřeného mocným zaříkáním několik profesorů vkládalo svou moc i kouzla do samotné výroby. Netrvalo to dlouho a profesorka McGonagallová svírala v rukou zlatavý kámen. V tomtéž okamžiku padlo rozhodnutí moc kamene rozdělit a každý jeden díl věnovat jednomu ze studentů bradavického učení. Musel proběhnout další tichý rituál, kterým všichni učitelé kámen rozdělili.
Vystoupil jsem z kruhu právě v okamžení, kdy si má třída měla rozdělit svou část Kamene mudrců. Rozdal jsem všech devět dílů a desátý si ponechal v kapse. Celou dobu jsem svíral ve své pravé ruce jiný kámen. Stejně mocný a starý, protože do něj jiným rituálem před 12-ti lety na tomtéž místě byla vložena Síla. Byl jedním z Měsíčních kamenů a jeho význam může zůstat skryt. Ale v tento den se dotkl toho, co jsme nazvali Kamenem mudrců.
Děti dál postávaly v hloučku kolem dohořívajícího ohně a kdosi se chopil kytary. Do teskné písně hrané na rozloučenou všem vyhrkly slzy. Přijel jsem na tento letní dětský tábor jako vedoucí s cílem dát všechno dětem, ale s pocitem, že z hloubky pro ně sehraného příběhu - celotáborové hry - přijde nečekaná změna v mém životě. Děti se k sobě tulily a vzájemná blízkost se mísila s melancholií. Ohlédl jsem se stranou k lesu, odkud vyšel Tygr. Nikdo ho nemohl spatřit, protože patřil k silám neviditelným.
"Čekal jsem, že se něco změní, že Elemmire ve mně ožije, že to někde uvnitř v sobě ucítím. Ale já se cítím být prázdný a nedotčený," řekl jsem svému neviditelnému příteli poznatek, který mi došel v posledních dnech tábora ve Sluneční zátoce.
Tygr se zastavil metr od skupinky dětí a pozorně si je všechny prohlédl. Pak se dlouze podíval i na mne a aniž by otevřel svou tlamu, pravil mi: "Některé změny přichází pomalu a poznáš je až časem!"
* * *
Kam a proč Elemmire odešel ze Středozemě, proč se hnal příběhem bradavické školy čar a kouzel? Je těžké nést tíhu věků a zůstat stále tou optimistickou a veselou bytostí. Ale aby měl život smysl pro muže, jehož světy odpluly v zapomnění, jehož chyby i správná rozhodnutí již nelze sdílet s přáteli, které dávno pohltila smrt, rozhodl se předat svou Sílu, zkušenost i moudrost napříč světy. Tu moc pomoci mu měl jen Kámen mudrců a jen toho večera.
* * *
Petr "Had" Ráb, hlavní vedoucí, se v ten samý večer v Řídícím středisku, v místnosti, kde se program tábora ve Sluneční zátoce vymýšlí, po této závěrečné hře zamyslel nad tím, zda-li jsme skutečně nečarovali. A já se jen blaženě usmíval. Věděl jsem své!
Sdílet Sdilet
