Lukáš Vořech Pokorný

Už od začátku mi bylo jasné, že v této trojici za měsíc neuděláme kompletní aranže nových písní, ale spíš je všechny nakousneme a koncertní výsledek bude jakýmsi demosnímkem ukazujícím směr, kterým se v příštích letech chci  jako muzikant i autor vydat. Témata písní sahala k pověstem či fantazii mírně se odkazující na staré české pověsti a slovanskou mytologii. Hudebně pak zůstávám věren akustické folkové hudbě, v níž kladu důraz na melodickou píseň, nebo na jednoduchý zvukový nápad a akordovou minimalizaci (během koncertu zazněla i píseň na jeden jediný akord). To vše jsem během jediného večera nabídl svým kamarádům a přátelům, kteří se tak stali jakýmisi testery převážně koncertem ještě nepokřtěné hudby.

Velkým překvapením mi byl kolektiv příchozích lidí. Vyjma mých dobrých přátel nechyběla ani skupina bývalých knihovnic, dnes v důchodu, které mi jako malému klukovi půjčovali knihy, a s nimi i pár tváří, které znám z Autorských večerů v knihovně (např. vynikající básník a "šoumen" Jan Pellar). Nejdelší cestu za koncertem asi urazila Ája a nejvtipnější příchod měl bývalý praktikant od nás z knihkupectví, kde pracuji, Ondra, který dorazil až na přídavek.

Samotná kompozice koncertu měla pár trhlin v trémě, mluveném projevu mezi písněmi, kdy jsem využil přátelsky nakloněného kolektivu, s kterým jsem se bavil a pálkoval narážky Kamila Buchtíka a mého brášky. Chyby v technice samozřejmě byly také, ale jemně odvážně si troufám tvrdit, že nemusely být tak moc patrné neznalému uchu. A to Majdino znalé nakonec přivřelo očko.

Povídku Vojty Ptáčka - Slunovratovej vandr mám sice rád, ale bohužel jsem místo jejího poslechu z úst autora secvičoval Dívčí válku s ancáblem. Prý to stálo za to.

Závěrem k narozeninám pro Aponku zaznělo velmi staré Přátelství secvičené v prvotním aranži s flétnou.

Po koncertě si nás pár šlo sednout do hospůdky U Klokočníka na kácovský kalíšek a když se pak čas naklonil za zavíračku, vyrazili jsme zpět k Pankrácké vozovně do jiné putyky a zní nakonec domů. Ačkoliv bych přes své dojmy koncert známkoval za 2-, mnohem víc mi přišlo, že to celé mělo smysl a že chci pokračovat dál s pevnou hudební základnou. Oslovil jsem tedy několik muzikantů a během srpna oslovím další tak, abych v září mohl oficiálně rozjet svůj projekt Druga. Je na čase, neboť na dobrý příběh vyprávěný hudbou není nikdy pozdě a soutěž Notování už volá. Držte mi prosím palce, ať se zadaří.

| Více...