|
|
Ačkoliv jsem jakousi hudební topku roku 2009 připravil pro Radio Folk formou své osobní hitparády, přináším ještě psaný souhrn všeho, co mne v minulém roce zaujalo. Nechci tím tedy tvrdit, že se omezím čistě na hudbu a že vyberu jen kulturní události, kterým bych přiřkl jen pozitivní superlativy, neboť zaujmout může i událost měnící se v tříšť hrůz.
|
Zaujalo uchem - průřez hudbou roku 2009
Je vcelku zajímavé, že mi v hlavě za rok 2009 chyběly slabé desky. Ačkoliv je to pocit vzniklý spíš tím, že si ty špatné prostě nepamatuji a zůstaly jen pocity z těch dobře udělaných projektů. I proto je toto hodně zavádějící úvod.
Na scéně folkové jsem čekal na řadu nahrávek svých oblíbených interpretů. Až na jednu nahrávku, která přetekla do roku 2010, musím říct, že ta očekávání se vyplnila spíše pozitivně, což ovšem v některých případech provázelo rozpačité přešlapování nad konečným názorem.
Právě mezi takové interprety patří deska východočeské kapely Marien. Dostala název podle jedné z písní - Krajina v Tobě - a na 14-ti písních předvádí klasický kytarový folk s vrstevnatými vícehlasy. Texty se opírají převážně o intimní metafory z prostředí partnerských vztahů a filosofii. Problém desky je výrazně sjednocené tempo písní, takže na nahrávce splývají. Poslech doporučuji v kombinaci s jinou desku, kdy se písně od obou interpretů střídají. Teprve v této chvíli vynikají nápady v textech i melodiích.
Čokoládová deska plzeňské kapely Strašlivá podívaná sice trpí podobným problémem v oblasti zvukové jednolitosti, nicméně se písně odlišují tématy operujícími s různými historickými událostmi, námořní poetikou nebo fantaskními přesahy. A rozhodně nepostrádá náboj na první poslech.
Návrat ke komornímu vyznění a nápad, který míchá pohanské oslavy Slunovratu s křesťanskou tradicí, se objevuje na nové řadové desce Tomáše Kočka - Koleda. Ačkoliv jsem s deskou prožil velmi hezké Vánoce, téma koled se velmi rychle vyčerpá svou jednorázovou účelovostí k jednomu bodu v kalendáři. Takže v lednu si hraji již jen rapovanou píseň Hej, koleda jako memento loňských Vánoc.
Na konci roku 2008 jsem dostal poměrně nepříjemnou hnisavou angínu. Jednu noc mi bylo tak zle, že jsem v jednu chvíli z obav začal počítat andělíčky. Ve skutečnosti to nebylo tak horké, ale je pravdou, že mi těch prvních několik dní, než zapůsobila antibiotika, deska Na barvách kapely Madalen hodně pomohla. Náboj, silné melodie a silné vícehlasy a vokály, texty lidsky přívětivé a hudba na pomezí bluegrassu a folku mne nakonec provázela celým rokem 2009 a léčila i podzimní splín, stejně jako v létě rozdávala radost. Škoda jen, že sestava, která desku natočila, se rozešla a tak převážnou většinu písní hraje již jen trio A. M. Úlet v chudších aranžích i pozměněných melodiích.
Jedním z největších překvapení se pro mne stala deska kapely Sekvoj - Země na obzoru. V posledních letech jsem z koncertů této folkové legendy 80. let odcházel naladěn spíše skepticky. Deska samotná se drží v mantinelech vytyčených akustickým folkem a trampskou hudbou a rozhodně se na ni podařilo dostat energii, prohloubit aranže. Tento směr bych považoval za nový vítr v tvorbě kapely.
Během roku 2009 vyšly i dvě oslavné desky, na nichž různí interpreti svým osobitým hudebním přístupem vzdávají hold oslavenci. Tak je deska Tribute To Oldřich Janota na jedné straně jemně melancholická, na druhé ukazuje, že matadoři hudebního vydavatelství Indies, dokáží ozvláštnit každou píseň a přitom společně zachovat autorský rukopis tohoto písničkáře.
Podobně laděný projekt oslavující Divadlo Sedmi Malých Forem s názvem For Semafor je v otázce mého vkusu již na hraně a určitě bych nechválil každou novou verzi léty prověřených hitů. Přesto i zde jsem našel několik podařených remaků. Ať už V kašně od Tatabojs, nebo velmi tklivá verze Motýla od Ireny a Vojty Havlových. Nepochybně jedním z fenoménů v oblasti originality je formace DVA, která sice na větší ploše trochu svými jazykovými úpravami a elektronickým soundem ztrácí grády, přesto na této kompilaci jsou s písní Vyvěšte fangle vrcholem.
Nerad bych zapomněl i na soundtracky. Bezesporu překvapivým dílem podporujícím filmové zážitky je hudba Jamese Hornera k filmu Avatar. Míchá prvky symfonické hudby s etnickou indiánskou mystikou a to vše dobře svazuje s elektronikou do fúze, které kazí dojem jen příliš velké délky jednotlivých skladeb. A v tomto případě je mi líto, že musím říct, že hudba je na filmu druhým nejzajímavějším bodem. O filmu více příště.
Na dvou CD se uzavírá hudebně i seriál Battlestar Galactica z provenience TV kanálu SyFy. Opět se o něj postaral Bear McCreary. Na prvním disku se nachází písně z 18 epizod seriálu. Druhý disk pak skladby z poslední dvojepizody Daybreak. Ačkoliv se může zdát, že na čtvrtém soundtracku se již neobjevují nové motivy, ale opakují se variace na skladby z prvních řad, musím konstatovat, že to není až tak moc na škodu. Hudba v tomto sci-fi seriálu dělá víc, než jen podporu celkového dojmu, ale je v řadě míst dokonce dějotvorná. Od konce třetí řady je děj provázán s úžasnou písní Boba Dylana - All along the watchtower, kterou v minulosti rockově upravil například Jimmy Handrix. V Medvědově podání dostává nový výraz i náboj. Za zmínku stojí i píseň Gaeta´s Lament, kterou zpívá ústřední představitel poručíka Felixe Gaety - Alessandro Juliani, který tak v seriálu uplatnil svou druhou profesi operního pěvce.
Asi nejlépe hodnocenou deskou roku 2009 je druhá nahrávka vsetínské formace Žamboši - Přituhuje. Ano, deska staví na výraznějších rytmech, myšlenkové hloubce a originálním způsobu hry na kytaru Honzy Žambocha. V sobotu 16.1.2010 byla vyhodnocena jako deska roku podle ankety Radia Proglas, do níž svůj hlas odevzdalo na 70 kritiků, pořadatelů a hudebníků a dokázala tak přeskočit i Peřiny z Vody Žofie Kabelkové, nebo novou desku kapely BraAgas, která se jmenuje Tapas.
Intimní nádech lehkosti přináší i deska novoborské formace Zhasni - Je to tak nutný. Deska má lehce redlovský nádech a vyplňuje tak mezeru vzniklou rozpadem kapely Každý den jinak. Osloví především velmi přirozenými a lehce srozumitelnými texty, které na mne dýchají až básnickou poetikou. Nevadí, že název pravdivě evokuje spíše melancholii, která deskou protéká jako slaná slzavá říčka.
V oblasti country stojí za zmínku snad jen Creazy man Petra Kocmana, jinak scéna stagnuje, i když třeba vsetínští Gympleři (Country pod kůží) se alespoň snaží. Na punkové scéně jsem nadšeně přijal další řadovku plzeňské Znouzectnosti - Heavy model aneb srdce pro Anubise. Naopak mne lehce zklamala irská písničkářka Amy MacDonald (This is the life - 2007), která nabízí na své desce jen změť stále se opakujících nápadů. Podobně, jen o kousek lépe, je na tom Swift Taylor (Fearless).
Rok 2010 slibuje desky kapel Hromosvod, My3.avi, Načas, Martiny Trchové, snad Lístku, Nena Darmo nebo Jana-Matěje Raka. Zvědavý jsem i na další hudební počin mezinárodního uskupení N.O.H.A, které by mělo vyjít na jaře. Těsně před vydáním tohoto článku vyšla debutová nahrávka Acoustic Irish. Máme se tedy nač těšit.
Příště o filmech...
Sdílet Sdilet
