Jako folkař jsem zvyklý na trochu jiná pravidla než ta, kterými se řídí organizace koncertů mimo tento žánr. Když je na plakátu napsáno, že se začíná ve 20:00, znamená to, že nejpozději ve 20:30 kapela spustí rotyku. Nelze se tedy divit mému rozčarování, když se z desítek tísnících se lidí v Pasáži Lucerna staly stovky a ručička na digitálkách poskočila ke čtvrt na devět. Teprve tehdy se otevřely dveře klubu a konečně jsme byli vpuštěni dovnitř. To nás ovšem čekala ještě další hodinka a čtvrt znuděného postávání pod pódiem. Ideální manažerský tah kapely, neboť jejich "dávání si na čas" produkovalo pískot a skandování, jehož jediným smyslem bylo kapelu přivolat na pódium. Takto již rozvášněný dav byl připraven na pořádnou porci drum ´n´ basu, elektroniky, jazzu se španělským nádechem, který přináší dvorní zpěvačka Minerva.
Během křtu zněly ověřené písně z předchozích desek Dive in Your Life, Tu café, Lunatica, ale také aktuální singl Dejalo, který po pražském křtu postoupil na trůn Hitparády Rádia 1. Dav tančil, hopsal a reagoval na charismatického rapera Chevyho, který byl úžasným spojovadlem mezi pódiem a fanoušky. Hned v úvodu se maskoval ve své mikině a u titulní písně Respect to the menu se oblékl do bílé košile, aby sám s podnosem plným ovoce nabízel divákům. Kmotřičkou vílou se stala zpěvačka Charlie One z Ohm Square.
Během pražského koncertu vystoupil i Skiller, muzikant, který na "hubu" dokáže obsáhnout celou bicí soupravu. Tento moderní způsob vytváření taneční hudby jsem měl možnost okoštovat poprvé v životě a jeho schopnosti mě uchvátily. Možná i díky kvalitnímu zvuku jsem v sále nepoznal rozdíl od elektronické podoby bicích. Ty živé bicí bych si s těmi na ústa nespletl.
Nutno podotknout, že ač se končilo okolo půl dvanácté, koncert se zdál být příliš krátký. O přídavek se postaral Skiller se zpěvačkou Minervou a nakonec celá N.O.H.A. přidala i další hitovku Pijama.
Hudební euforii ovšem nasadil korunu komerční tah kapely... CD za 350,-Kč se přehraje za sotva půlhodinku a ještě je uváděno jako první půle dvojcédéčka, jehož II. edici si budete moci, nejspíš za další podobně krutou cenu, pořídit v září. A nic mne nepřesvědčí o tom, že to není podvod na diváky. Ani to, že na zářijovém kotoučku se stejným názvem najdu remixy a nové písně. Ani to, že s nákupem prvního CD mám 15% slevu na to druhé, o jehož ceně nyní nemám ani páru. Inu, tak se dělá velká muzika a šoubyznys a publikum k tomu ještě skanduje. A já hlupák tak trochu naletěl! Tu zášť smývá snad jen fakt, že CD si mě hudebními nápady velmi rychle získalo a že během koncertu jsem se neskonale bavil.
Sdílet Sdilet



