První novodobou povídkou, kterou jsem publikoval na blogu šamanky Věrky Hamtilové, se stal příběh o přeměně slovanských pohanských bohů v entity, které mohly existovat společně s křesťanským Bohem. Příběhem nás provází pohanská bohyně Prija. Ta se postupně schází s řadou bohů slovanského panteonu, až je skrze vlastní smrt transformována v Touhu. Některé z postav se pravděpodobně objeví v dalších mých povídkách a některé principy zde nastolené jakbysmet. Samotný příběh vznikl trochu na objednávku jako test, zda-li dokážu vysnít příběh dle zadání.
1.
Prija stála v otevřené bráně svého království a pozorovala dění na Zemi. Náhle odvrátila zrak a přejela špičkami svých hedvábných prstů po rzí užíraných plátech kovu až k vrásčité věkem sešlé klice. V oku se jí zaleskla slza prozření. Neměla ve zvyku vycházet z bran svého království.
Za ní kvetl svými růžovými kvítky třešňový sad a svůdně voněl.
Bránou prošly dvě múzy a viděly svou bohyni se sklopenou hlavou. Jedna ji pohladila po dlouhých světlých vlasech, aby svou matku potěšila, ale ta necítila stesk ani lítost.
Prija pozvedla hlavu a pokynula oběma svým dětem, aby ji následovaly k Zrcadlové fontáně uvnitř jejího království.
