V úterý 16.6.2009 jsme si s kamarádkou Kačkou G. udělali malý piknik na Jezerce, v parku, kam jsem si jako malý základo-školáček chodíval hrát. Ten piknik nebyl jen tak ledajaký. Kačka G. nestihla můj čtvrteční koncert, proto jsem do programu pikniku zařadil několik písní z něj jako soukromou přehrávku. Kačka G. pak vystihla celý piknik na svém blogu a podařilo se jí ho zazanmenat vcelku věrně. A já tímto pohledem z venčí začínám svou sérii článků k jarním koncertům.
Včerejší piknik s Voříškem v parku "nad Komerčkou" byl vskutku rozkošný. O půl osmé večer jsme vyrazili do parku, najít si nějaké místečko a uskutečnit soukromý koncert. Rozumějte, Vořechův koncert, který se odehrál minulý týden, v rámci možností soukromě zopakovaný mé osobě.
Složili jsme se na loučku, vytáhli deky, jídlo a nějaké pití a Vořech se vrhl na ladění nástroje i vlastních hlasivek. Občas to znělo zajímavě, jindy jsem se docela lekla :) Jeho písničky jsem nikdy předtím neslyšela a byla jsem až zaskočena, jaké myšlenky a vzpomínky ve mně vyvolávají. Vzpomínala jsem na staré oddíly, tábory, akce a táboráky, malé ohně, či jen večerní hraní na kytary. Miluji zvuk kytary. Snad se jednou i na ni naučím hrát.
Piknik ale nebyl jen o mé melancholii, která mě občas přemáhala. Padaly hlášky, záseky, maestro se párkrát odboural a některé z písniček musely začínat několikrát, protože prostě jejich verze plné záchvatů smíchu nebylo to pravé vořechové.
U některých "kousků" jsem si přála, abych znala text, možná bych i vytáhla části, kde Voříškovi hlas trocha selhal, písničky se mi moc líbily a i když jsem byla nařčena, že neposlouchám, tak jsem dávala opravdu pozor se zájmem, ale přiznávám, že jednou jsem se trochu zasnila a nevnímala slova, ovšem hudbu na 100%. Jednou si ty písničky zazpívám s ním :)
"Šárka vskutku skočila, i když to občas vypadalo, že skáče Vořech." - I toto bylo součástí úvodu k písničce "Dívčí válka". Hláška narážela na předchozí písničku "Šárčin skok" u které jsem se odbourala já a následně i on. Ne kvůli textu samotnému, ale díky shodě náhod.
I když večer ještě svítilo slunce, my už seděli ve stínu a postupem času slunce zapadlo, na nebi se objevily jen fialové a růžové vlnky, prsty na kytaře pomalu omrzly, hmyz čím dál tím víc otravoval, ale také bylo těžší a těžší odehrát písničku bez výbuchu smíchu. Také mi byl sdělen kompliment a to ten, že prý nejsem "vobluda, protože vobludy jsou ošklivé a já ošklivá nejsem". Děkuji Voříšku, to potěší!
Při poslední písničce ruply rovnou dvě struny, tuším, že jsem si nechala zrovna éčko. Bylo mi řečeno, že ta struna bude mít vééélkou hodnotu, jednou, až Vořech bude hvězda. No, člověk nikdy neví, tak jsem si ji radši schovala :))
Když bylo vše odehráno, dozněla kytara a vypadalo to na pomalý odchod, nad hlavou mi něco proletělo, vydávalo zvláštní ňafavý zvuk a po chvilce se to objevilo znovu. Nad hlavou nám začali kroužit netopýři. No netopýři, většina z nich byli spíš netopýrci.
Tak jsme si jen lehli na záda a nechaly je nám nad hlavami lovit ty otravné mušky a můry. Čas ale pokročil a opravdu bylo už nutné vydat se zpátky.
Rozloučil se s námi ježek, netopýři i záhadný pes baskervillský (stál tam na vršku nad námi a doufejme, že porozoval protější svahy a ne nás, jako potencionální pozdní večeři...) a batpiknik tímto skončil chvilku před desátou večerní. Dobře, že tak, jinak bychom hraním a smíchem rušili noční klid ;)
Děkuji, Voříšku, že si mě včera (15.6.2009 Vořechova pozn.) vytáhl ven, byl to hodně uvolňující a uklidňující a po takovém "malém večerním výletu" se mi krásně usínalo a ještě lépe spalo. Provětrala jsem také myšlenky. Hrál si moc pěkně a už se nemůžu dočkat, až se začnu učit drnkat na kytaru, třeba si pak taky jednou sama zahraju "O věrné lásce" nebo "Pohár a lovcův roh".
Kačka Greplová (zdroj. http://neodbytna-vzpominka.blogspot.com/)
