V roce 2011 jsem ochutnal ledacos. Sáhl jsem po poezii, próze, ale přesto je má preference jasná - fantasy a sci-fi. Tak se ode mne dozvíte, jak mi chutnal literární debut australského hudebníka Nicka Cava, klasické fantasy Hra o trůny, nebo pohádkový svět Ondřeje Netíka.
Na úvod se možná jemně opřu do knih, které jsem zkoušel číst, ale z nějakého důvodu jsem je odložil. Magnesií Literou 2010 oceněná kniha zemřelého Jana Balabána - Zeptej se táty mi vyloženě nesedla. Má touha poznat půvab krásné beletrie přešla krátce v hořké zklamání. Nejsem fantasy zhýčkaný literární barbar. Pravidelně navštěvuji literární čtení světových prozaiků a básníků, a tak si uvědomuji, že Balabánův styl je prostě pro současnou krásnou beletrii jakýmsi standardem. Jenže mě to neustálé myšlenkové přelétání od tématu k tématu v rámci jediného odstavce přijde nešťastně nepřehledné. Chybí mi možnost se ztotožnit s hlavním hrdinou, kterého nedokáži zaměřit, protože během prvních 50 stran knih prostě žádný hlavní hrdina neexistuje. Zde prostě prohlašuji, že na Balabána nejsem dostatečně dospělý.
Na veletrhu Svět knihy jsem si doplnil sbírku o slovanský román naší přední archeoložky Magdaleny Beranové. O labuti a Rudolfu bavorském má sice hlavu a patu, ale jazyk, kterým je psán, je příliš konstrukčně odborný. Takže to vypadá jako další archeologická encyklopedie, kde jsou jednotlivé dialogy pouze spojovací články mezi odbornými statěmi. Právě pro odborný ráz, který ubíjí živost a čtivost příběhu, jsem odložil.
Zvláštním případem nedočtené a odložené knihy je sbírka Kámen a krev od slovenského spisovatele Ďuro Červenáka. Z ní jsem si přečetl pouze povídky o Bivojovi a Roganovi. Zbytek jsem odložil, neboť jsem se bohatýrstvím přesytil přečtením druhého dílu této ságy. Povídka o smrti Rogana a jeho věrného vlka Goryvlada údajně ve fandomu vzbudila značný povyk. Hlavní hrdinové v ní konečně umírají. Dospěle napsaný text tak ohraničuje celý epos, k němuž autor přislíbil další trilogii.
O. Netík - Zelený skřítek, Meluzína a Tanečnice
Ondřej Netík je pro mne zvláštní rozporuplnou postavou české fantastiky. Nelze mu upřít literární talent a představivost, co chybí, je dotažení formy. Celá řada o sanatoriu Darkwood nás v hlavní myšlence provádí vývojem dítěte od jeho raného věku, kdy skrze hru objevuje svět, až k dospívání plnému nejasných odpovědí ze světa dospělých. Už samotný vznik knih, kdy autor nechal část děje rozehrát svými přáteli jako improvizované divadlo, je zajímavá a přínosná. Bohužel si autor neujasnil, jaké dějové linie chce vyprávět. Svět se mu stále zvětšuje, přibývá postav, dialogů, které k hlavní dějové linii nemají co říct a ani do ní nepatří. Postavy častokrát jednají nelogicky. První kniha Zelený skřítek se ještě drží pohádkové jednoduchosti. Meluzína už však nabývá na objemu i zbytečnosti některých scén. V tlustém svazku Tanečnice je uměním se vyznat. Při tom autor má řadu skvělých nápadů, které by mu mohl závidět i samotný Gaimen nebo Holdstock. Jenže fantaskní výjevy a obrazy zkracuje na pár odstavců, aby se věnoval samotné psychologii postav, která se často scvrkává na stále se opakující monology vlastní emoční deprivace hlavního hrdiny. Tak se dá říct, že příběh ovládl autora a tím pádem funguje jen na půl dechu. Chce to skutečnou symbiózu mezi oběma - příběhem i autorem, pak se teprve Netík stane skutečným talentem.
Mé hodnocení:
Zelený skřítek: 7/10
Meluzína: 6/10
Tanečnice: 5/10
Nakladatelství: Straky na vrbě
G. R. R. Martin - Hra o trůny a Střet králů
Hra o trůny na HBO doslova vtrhla jako seriál a strhla tak k sobě řadu nových čtenářů - včetně mne. Dějově je kniha alternativní historií dvou kontinentů s prvky fantasy. V knihách se o magii a dracích spíše jen mluví. O to výrazněji si Martin pohrál s charaktery postav, které jsou nejednoznačné a tím sympatické. Často lze jen těžko určit, kdo je klaďas a kdo padouch od přírody. Nakonec jsem se přistihl, že sice fandím všem z rodu Starků, ale své oblíbence bych našel i v řadách lstivých Lanisterů. Martin zvolil poměrně zajímavý způsob psaní, kde jednotlivé kapitoly představují pohledy hlavních postav (tzv. POV postav). Děj jednotlivých knih nemá jasné časové ohraničení. Martin píše, píše a když má dost textu, prostě knihu vydá. Hranice mezi dějem jednotlivých knih tak vlastně neexistují. Výborný překlad neužívá nadměrně květnatou tolik ve fantasy užívanou češtinu, ale prostý strohý jazyk příhodný spíše pro krásnou beletrii. Snad jen ty obálky českých překladů mohly být namalovány někým, kdo umí kreslit...
Mé hodnocení:
Hra o trůny: 10/10
Střet králů: 8/10 - POV scény z východního kontinentu jsou hodně únavné
Nakladatelství: Talpress
G. R. R. Martin - Bouře mečů
Přes tisíc dvěstě stran textu nabízí třetí kniha věhlasného autora. Styl zůstává, jen příběh se prohlubuje. Kniha úzce naváže na druhý díl a dobře dvě třetiny jsou věnovány jen vztahům. Nejnapínavější jsou chvíle s Daenerys, Tyrionem a scény za Zdí. Naopak výplňově působí scény s Branem nebo Aryou, kteří jen volně tušíc svůj směr míří někam krajinou. Neustálé převracení stejných myšlenek a úvah v hlavách jednotlivých postav, kterými si upevňují svou představu o světě a válce králů kolem sebe, rozbourá až závěrečná třetina knihy. Nenápadné náznaky předchozích kapitol vyniknou a šokují. Zásadně umírají zdánlivě nedotknutelné postavy a to houfně. Padají rozhodnutí s dlouhodobým dosahem. A konečně se před námi začíná poodhalovat rouška tajemství kolem Jiných (v seriálu jmenovaných jako Whitwalkers) a jejich boji s plameným bohem... nechci však spoilerovat, proto se omezím jen na... málokterá kniha mě svým pojetím dokázala takhle šokovat a obávat se o oblíbené postavy jako Bouře mečů.
Mé hodnocení: 10/10
Nakladatelství: Talpress
N. Cave - Smrt Zajdy Monroa
Již od první chvíle víte, že Zajda svůj život prostě nepřežije. Australský zpěvák a někdy i malíř Nick Cave svým debutovým románem rozhodně zaujal. Vystavěl temnou psychologickou konstrukci o muži závislém na sexu, který věčně opakovanou nevěrou dohnal svou manželku k sebevraždě. Teprve v té chvíli v něm ožívá svědomí. Dál se prokousává životem se svým nadprůměrně inteligentním a zvídavým synem. V rámci malé obchodní roadmovie odhaluje Zajda sám sebe, naráží na ducha své zemřelé ženy, nenávist zbytku rodiny, sexuální chtíč, který jej ovládá, i neschopnost vychovávat svého syna k zodpovědnosti. Stupňující se temnota je v knize vyobrazena jako míra průšvihů, které Zajda způsobuje sám sobě a svému okolí, aby celý příběh vyvrcholil patetickým smířením. Český překlad je čtivý a kniha nadpozemsky zábavná. Po přečtení zůstává kdesi za límcem, tedy v hlavě, ale přesto bych závěr čekal překvapivější.
Mé hodnocení: 7/10
Nakladatelství: Argo
S. Larsonn - Muži, kteří nenávidí ženy
Jedna z nejprodávanějších knih poslední dekády si vysloužila i dvě filmová spracování. Po jejím přečtení prohlašuji, že se jedná o příjemně čtivý psychothriler. Mikea Blomkvist je novinář, který dostane zajímavou zakázku - vypátrat několik dekád zašlý případ ztracení člena průmyslnické rodiny. Takto popsáno bude kniha těžko evokovat zájem. Název však napovídá, že hlavní pointou budou poněkud převrácené (přesněji zvrácené) vztahy mezi muži a ženami. Najdeme je v knize nejen mezi hlavními postavami, ale zejména ve světě průmyslníků, který je nám odhalován. Kniha tak postupně spěje k brutálně sexuálním představám skrze sadomasochistické praktiky a znásilnění, které na několika místech knihy posouvají děj. I proto lze říct, že Larsonn sex nepoužívá k účelové provokaci, aby knihu prodal. Přesto se však kniha nevymyká z konzumní zábavové beletrie, kterou bych jen doporučil.
Mé hodnocení: 7/10
Nakladatelství: ???
P. Heteša - Nevermore Baltimore
Jsou příběhy, které ani v rámci fantastiky neumím zařadit. Trošku mi to evokuje Silent hill. Zničené město, tajemné bytosti. Heteša přidává hru, v níž bohatí plní nebezpečné úkoly. Čím kniha překvapí jsou pointy, nečekané zvraty a čtivost. Čím odradí, je tloušťka. Zejména ve třetí třetině jsem dospěl k závěru, že Heteša je prostě grafoman, kterému záleží na každém vyjádřeném detaile. Řeší tak doslova marginální věci pod příliš výrazným drobnohledem, aby na závěr samotné vyústění knihy jen naznačil. To rozhodně nevadí, stejně tak jako obrácení zbytečné stránky čtenáře neochudí o příjemný zážitek.
Mé hodnocení: 7/10
Nakladatelství: Brokilon
L. Hamiltonová - Zápalné oběti
Pánové a dámy, s touhle řadou jsem definitivně skončil. Detektivní zápletky jsou tytam a protože nejsem zoofil ani nekrofil, nepovažuji zápletky, v nichž hlavní ztrápená hrdinka zvažuje s kým skončí v posteli, za zábavné. Vyhrajhe upír, tedy mrtvola, nebo vlkodlak, respektive zvíře? Pokud jste zvědaví, jako já nebyl, kterou z výše popsaných uchylek Anita Blake trpí, v této knize se dočtete odpověď. Koho baví ságy o upírech a vlkodlacích, pak směle v této pornografické sérii, v níž se proměnila, může těšit na další díly.
Mé hodnocení: 3/10
Nakladatelství: Triton
Z. Pšeničková-Slavíková - Dávná sága
V roce 2010 si na pažbu prozaických příběhů z dob slovanské pohanské společnosti přidalo zářez i nakladatelství Olympia s románem Dávná sága. Vyprávět příběh této útlé knihy (150 stran) je relativně složité. Kapitoly představují spíše povídky, které dohromady popisují osudy dvou až tří generací zemanského rodu, který byl po útoku loupeživé bandy na domovské hradiště vyhnán do okolních osad. Abych vysvětlil, o čem kniha pojednává, musím nejprve říct její hodnocení - absolutně nefunguje. Chybně je snad úplně všechno, až si říkám, že redaktoři v Olympii nejsou soudní. Na malém počtu tiskových stran se autorka snaží vyprávět příběh, v kterém se ale všechny zúčastněné postavy točí stále kolem téhož tématu - první zamilování. Postavy se zamilují, mají děti, žijí spokojeným životem, který naruší jen ledabylé rodinné krize - ledabylé, protože autorka neumí ani vykreslit osobnosti svých postav, a tak natolik bolestné téma nevěry, nebo odchod dospělých dětí od rodičů působí popisně a banálně - hlavně však neuvěřitelně. Snad pouze jako sbírka starých tradic, rituálů a vesnického života může tato publikace zafungovat - kdyby ovšem lépe a odborněji tato témata nezachytili jiní. Poslední zápor, který sráží i klad ve výkladu faktů, je autorčin styl psaní a jazyk. Složitá souvětí střídají rychlé a úsečné věty, krkolomně posazené obraty, dialogy jsou patetické a bez fantazie - ostatně nedostatek představivosti se odráží pravděpodobně nejen na jazykových schopnostech autorky, ale i na délce příběhu. Tak zatím v oblasti krásné literatury (vynechám fantasy) zůstává jediný smysluplný zástupce slovanské beletrie v knize Miloše Urbana - Pole a palisáda.
Mé hodnocení: 1/10
Nakladatelství: Olympia
Sdílet Sdilet
