 | V poslední době jsem se vrhl na čtení knih mimo rámec běžných měřítek příběhů. Název druhé u nás vydané povídkové sbírky americké spisovatelky Kelly Linkové je tématu příznačný - Dějí se větší podivnosti. Sbírka nabízí směsku roztodivných fantaskních příběhů pohybujících se na hraně duchovního mudrlantství a snové imaginace. |
Ve skutečnosti je tato kniha světovým debutem. Poprvé vyšla v roce 2001 před druhou povídkovou sbírkou Magie pro začátečníky (vyšla v roce 2005 a u nás taktéž v roce 2008). Obě knihy si autorka vydala sama ve svém nakladatelství Small Beer Press v městě Northampton ve státě Massachusetts v USA. Českým překladem knihu obdařila Petra Kůsová a jak je pro podobné bizarní literární kusy příznačné, knihu u nás vydalo nakladatelství Argo.
Ano, těchto jedenáct povídek je jednoznačně bizarních. Při hledání jakéhokoliv přirovnání musím vždy ztroskotat. Autorčin rukopis se vyznačuje až pohádkovou strohostí. Krátkými větami urychluje děj, aniž by si pomáhala složitějšími souvětími. A ač se v případě některých povídek pohádkami inspiruje, nikdy není její vyprávění natolik baladické, aby jediný z těchto příběhu posloužil jako dětská vyprávěnka před spaním. Častokrát popouští uzdu své fantazie natolik, že i dospělý jedinec se v některých povídkách bude ztrácet. Tohle rozhodně není kniha, kterou přečtete v tramvaji (ačkoliv já to udělal) a pak ji bez jediné úvahy nad ní odložíte do knihovničky (to už jsem nedokázal).
Jednotlivé povídky připomínají spíše zenové učení. Zdánlivě nesmyslné příběhy s neurčitým koncem. A to je právě to povrchní odložení příběhu, kterým by se čtenář mohl připravit o to přitažlivé kouzlo snové reality. Snům často nad ránem po probuzení také nerozumíme. Jenže existují snáře a intuice, která může naznačit pointu.
Povídkami se prolínají podobná témata - smrt, inspirace v pohádkách, nebo hororová mystika. Hned úvodní povídka Melisa, Lily, Lili, Rose je příběhem muže, který ze záhrobí píše dopisy své živé ženě. Sám při tom bydlí na opuštěném ostrově v hotelovém apartmá. A pomalu zapomíná detaily svého života, včetně jména své ženy.
V Jako voda černému psovi po hřbetě se mladý muž dozví jakou cenu má ztráta. Jeho dívka hned při narození přišla o svou setru - dvojče. Matka této dívky přišla o nohu a její otec má sbírku ručně vyráběných dřevěných nosů, neb on sám ten svůj již nemá. Chlapec si chce děvče vzít. Teprve, když přijde o prst, začne věřit, že dostane požehnání k sňatku.
Krásně pohádkově voní Na cestách se Sněhovou královnou, kde autorka převrátila andersenovské téma doslova naruby. Hlavní hrdinka tu musí projít bosa cestou po střepech, aby našla svého bývalého milence. Ne z lásky, ale aby mu řekla, že ho nikdy nemilovala a pár dalších ošklivých hnisů vyteklých z ran nepodařeného vztahu. Nebohý chlapec mezitím zakletý mrzne v zámku Sněhové královny, kterou se nechal svést.
Povídky Luisin duch a Znalcovu čepici spojuje lehce hororový nádech. V obou případech ale pořád zůstává zachována dějová imaginace a nepřehlednost. V první povídce je hlavní hrdinkou Luisa, které se doma schovává duch. V druhé se dětská hra spojí s minulostí starobylého domu a stává se děsivou realitou.
Většina mých kamarádů je ze dvou třetin z vody působí autobiograficky. Mladá spisovatelka se připravuje na autorské čtení a zároveň naslouchá podivné představě jejího přítele, který tvrdí, že všechny blondýny jsou mimozemšťanky, neboť jako Barbíny jsou v klíně úplně hladké (rozuměj bez pohlavních orgánů).
Autorka se k erotice staví velmi otevřeně a přitom zachovává jeho intimní vyznění. Sexu se vyhýbá jen v povídkách, kde jsou ústředními postavami děti, jinak je všudypřítomný. Projevuje se v dotecích, vůních, pohledech. V detailech, které vášeň dělají smyslnější. Ovšem, pokud čekáte, že právě proto kniha bude stravitelnější, pak vás zklamu.
Po dočtení některých z 11 povídek sbírky jsem se cítil mírně zmatený. Nejisté otevřené konce, snově nepřehledný děj, skrytá sdělení, která mnohdy člověk nalézá jen díky své vlastní fantazii a představě. Buď je tato kniha obsahově prázdná a snaží se tvářit jako velké umělecké dílo. Nebo je určena bláznům a snílkům. Jednorázové použití k prosté konzumní zábavě skončí hned na první stránce zavrhnutím díla a nezachrání to ani nejtypičtější klišé brakové literatury - sex. "Okrajovka" jako řemen, ale až překvapivě čtivá a náladová.
Sdílet Sdilet
