 |
Čtvrtá kniha americké spisovatelky Laurell K. Hamiltonové pokračuje v nakousnutých příbězích zákonné popravčí a probouzečky zombií Anity Blackové. Na knize mne zamrzela odfláknutá redakce, kterou ale vyváží příběh. Pokud ovšem máte rádi žárlivé upíry, zamilované vlkodlaky, milostné mnoha-úhelníky a potřebu poznat poměry mezi lykantropy.
|
Opět tu autorka staví na detektivní zápletce posazené do alternativní současnosti města St. Louis v USA, kde je vampyrizmus a lykantropie legalizovaná. Anita je najata na vyřešení zmizení několika lykantropů. Úkolu se sice snaží vyhnout všemi možnými prostředky, ale milostný vztah s jedním ze dvou alfa-samců vlkodlačí smečky ji do případu vhodí s kadencí menšího kanónu. Ve chvíli, kdy navštíví doupě měňavců - Kavárnu šílenců - detektivní rovina příběhu ustupuje sondě do sociálních poměrů uvnitř smečky a vysvětlení její hierarchie, která je samozřejmě postavená na dominanci, podřízenosti a krutosti.
Najednou do hry vstupují upíři a opět se točíme v kruhu žádostivosti a žárlivosti. Ale vysvětleme si nejprve ten propletenec vztahů. V první knize řady hlavní hrdinku nechtěně obdaří svou přízní nový pán města upír Jean-Claude. Do něj se v tomto díle zamiluje upírka Gretchen, která svůj vztah k nejvyššímu upíru vysvětluje po svém... Pokusí se Anitin mozek rozlít po dlažbě chodníku.
V předchozí knize začíná Anita chodit s vlkodlakem Richardem. V této dokonce neodmítne jeho nabídku k sňatku, ale podstatnou komplikací je její předchozí milostný život a Jean-Claude, který pro změnu žárlí na Richarda. Tohle téma nás provází velmi originálním a živým způsobem přes větší část knihy. Samozřejmě se spoustou otázek, kdo je tu ještě člověk a kdo už netvor?
Ke konci knihy skoro systémem deux machine zjistíme i kdo a proč všechny ty lykantropy unáší, ale pokud se budete pouštět do četby tohoto literárního kusu určeného čistě jen k odpočinku, pak bych vám neměl mnoho prozrazovat. Snad jen, že autorka píše opět příjemně čtivým způsobem, udržuje čtenáře v napětí a zároveň přirozeně servíruje svou představu o magii měňavců a upírů. Žádné vnucování nečekejte.
Co mě nakonec nepotěšilo byl překlad. První tři knihy brilantně přeložila Lucie Lukačovičová. Čtvrtou Pavel Toman, kterému zjevně nestálo za to srovnat názvosloví prvních tří knih se svou prací. Bohužel zaspali i v redakci nakladatelství Triton, které knihu před Vánoci 2008 vydalo. Tolik překlepů, zdvojených mezer a gramatických chyb se dá najít snad jen v Posledním přání Andreje Sapkowského z nakladatelství Leonardo. Hned při četbě tiráže, ano čtu knihy od souhrnu vydavatelských údajů, odhalilo tristní práci redaktorů. Zatímco na obálce se kniha jmenuje Kavárna šílenců, v tiráži Ztřeštěná kavárna. A čert se v tom pak vyznej?!
Tajně si tedy mohu přát, aby v příštích dílech řady se redakce nakladatelství Triton pokusila nekazit dobré jméno spisovatelce, u jejíž knih rád odpočívám, cestuji tramvají, nebo - světe div se - večeřím.
Sdílet Sdilet
