|
|
Každý rok si prohlédnu sbírku nových básní, předám je knihovnicím a čekám, co si vyberou na další z Autorských večerů? Letos jsem zkusil brouzdat jinou řekou a na 19.11.2009 si v doprovodu Jéni a Štěpána Kříže připravil hudební pásmo prolínající se s básnemi nazvané Barevné věty o mě. |
Celé to začalo někdy v létě, když jsem s kytarou projížděl svůj zpěvník a zastesklo se mi po těch obyčejných folkových písních, kterými jsme si s Jéňou zpříjemňovali večery u něj v bytě. Foukací harmoniky pokryl šedý prašný povlak a s ním se ztrácela i má jistota, že z hloubi své nestálé paměti vydoluji všechny tóny a sólíčka. Čokoláda, Samotář a Vodopád měli své místo v playlistu listopadového Autoráku potvrzené již někdy v červenci. V září jsem si pak všiml, že mé poetické výtvory o mých nectnostech až překvapivě ladí k pointám těchto písní. Pak už stačilo jen napsat český text na francouzskou pecku Le vent nous portera od Noir desiré, kterou jsem v češtině nazval jako Vítr v rukou mám, oživit vzpomínky na zapadlé aranže Nudy - písně od Jéňova bratra Oty a hudebně poetické pásmo Barevné věty o mě bylo vymyšleno.
Než-li se pustím do sebekritiky, zahloubám se nad svými dojmy z výkonů ostatních vystupujících. Jana Šouflová je již zárukou kvality. Přečetla kus své novely z chystané středověké detektivní sbírky. Ačkoliv přečetla jen torzo příběhu a značně přitom spěchala, samotný text mne na její chystanou knihu navnadil. Zajímavým překvapením byl text Karolíny Litschové o rodině, která se srovnávala se smrtí svého dítěte. Ačkoliv mi v první chvíli forma, s kterou byla práce napsána, přišla klišovitá a strohá, musel jsem nakonec přiznat, že napsat poetickou povídku na jeden list o takovém tématu, by bylo hodně těžké. A že forma tu ladila s velikostí myšlenky. Mnohé ze svých básní mi Jakub Moravec četl pár dní po napsání. Znal jsem je a přesto mne svým vypsaným stylem potěšil. A rozesmál s pohádkovou romancí o perníkové chaloupce. Iva Šmejkalová mi ukázala, že často víc záleží na živé recitaci, než na textových kvalitách. V poezii se klišé neodpouští (ačkoliv se mu ani já sám nevyhýbám).
Vynechám to, co jsem neslyšel, nebo mne letos zanechalo chladným a přejdu k přestavbě pódia. Ta nám chvilku trvala, neboť jediný, kdo nemusel střídat nástroje, byl náš host s džembem Štěpán Kříž. Jéňa měl na klíně kytaru a za zády své klávesy. Já ševelil v Samotáři na foukačku a střídal westernovou kytaru se španělou. Vtip byl v těch kombinacích, takže co chvíli někdo z nás ladil a točil se za jiným dřevem. Ovšem k tomu ladění musím bohužel poznamenat, že úspěšné moc nebylo. V půli písní šly kytary od sebe a to nepotěšilo (asi průvan od otevřeného okna). Když k tomu připočtu dramatický okamžik, kdy mi po upoceném nose sjely brýle těsně před refrénem Samotáře a já je frajerským trhnutím hlavy zahodil za sebe, může se zdát, že to hraní tak skvělé nebylo. I prvotní myšlenka víc hrát a méně mluvit se při druhém nádechu ukázala jako mylná... rozladěným kytarám jsme jejich hlas chtěli alespoň pokusem vrátit a střídání nástrojů také chvilku zabralo. Tak básně střídaly písně, sem tam padlo nějaké vyprávění.
Podstatou jednotlivých básní bylo vystihnout mé nectnosti a nebo se podívat na odvrácenou stranu některých pojmů. O tom se veřejně mluví špatně a tak na závěr přidávám jen přepis celého playlistu s odkazy na texty písní i básní a je na vašem uvážení, k čemu dospějete. Dvě nové písně jsou i s k nim patřícími básněmi k poslechu na našem profilu na bandzone.
Playlist pásma Barevné věty o mě...
-
Vrazil jsem do kol a plechů (báseň)
-
Čokoláda (píseň)
-
Samota (báseň)
-
Samotář (píseň)
-
Vůle (báseň)
-
Nuda (píseň)
-
Naděje (báseň)
-
Vítr v rukou mám (píseň)
-
Ego chtíče (báseň)
-
Vodopád 2 (píseň)
