V neděli 7.6.2009 na Loretě u Pražského hradu odehrálo svůj koncert Svobodné hudební bratrstvo. Zněly renesanční skladby a koncert sám o sobě uzavíral pětiletou česko-francouzskou spolupráci hudebníků, kteří si tak výměnými pobyty a semináři vzájemně předávali zkušenosti.
O koncertu jsem se dozvěděl pár dní dopředu, když mne na něj při náhodném telefonátu pozvala Jitka "Pimpa" Martinovská. Kdysi mi svou úžasnou hrou na flétnu splnila malý sen jako host na mých koncertech. I během tohoto večera byla pozvána jako host, i když v jejím případě to byl spíš záskok.
Vyprávěla mi, že koncert uzavírá seminář a také delší spolupráci francouzské hráčky na cink a flétnu Judith Pacquier, s kterou zde přednášel i Francois de Rudder, se Svobodným hudebním bratrstvem.
Samotnému koncertu předcházela mše, kterou jsem vyplnil povídáním si s Jitkou a následnou prohlídkou nádherného interiéru kláštera i kaple. Obdivoval jsem barevné obrázky svatých a v kapli barokní andělíčky s děsivě napruzenými ksichtíky i barevné mramorové zdi.
Koncert nebyl jen vrcholem jedné umělecké mezinárodní spolupráce, kterou zaznamenal i Český rozhlas, ale také významným setkáním čtyř ze sedmi hráčů, kteří se hře na cinky v ČR věnují.
Největší dojmy na mne udělala první a poslední skladba, v nichž se sešli takřka všichni hráči a zvuk měl hustotu rtuti a hutnost čerstvě ušlehané šlehačky. Do vůně kadidla, kterou upřímně nesnáším, se tak linulo něco, co mne hluboce oslovovalo precizní dynamikou a výraznou melodií. Zejména závěrečná skladba Bonaventury Rubina - Lauda Jerusalem s jasným zvukem Jitčiny flétny, leč prý o 1/8 doby posunuté, do mečivého kvílení cinků a medvědího bručení fagotů, vytvářela kontrast a tím náboj. Možná jsem to jako lajk vnímal příliš povrchně a drobné tónické přehmaty pomíjel, ale v hudbě mi jde především o prožitek a můj sluch a znalost žánru není na takové úrovni, abych si troufl na víc, než na prosté... jo, líbilo se mi to! Stejně jako bratr kapucín, který neznalý právě hraného repertoáru jen o kousekvíc než-li já, neustále tvrdil cosi o báječném zážitku barokního koncertu. (Zněla renesance :-)
Zpět domů jsem se vypravil po Starých zámeckých schodech a nebyl jsem ani trochu zklamán, byť vím, že někteří z vystupujících se po koncertě přinejmenším tvářili, že se pro ně zbořil svět.
