Přemysl pobouřen Ctiradovou smrtí vzal svou knížecí družinu a cestou k Děvínu vytvořil mocnou armádu. Padl soumrak nad Vltavu, když se jeho vojsko pokusilo dobít dívčí pevnost. A do Moreniných očí padl lesk měsíčního světla, když tancovala mezi modrými obláčky lidských duší, ostřím mečů zmařených životů! Tak Děvín padl a s ním skončila i krvavá válka za práva žen vymáhaná však jen z pomsty jediné ženy - Vlasty!
K severní bráně bílý kůň dívku přináší
Má lesklou tvář v slzách se jí měsíc odráží
A v černých kalužích její stín zůstává
Smrt v očích povadlých vůli snít v ní postrádám
Stmívání - dupot těžkých nohou země přináší
Kopí v dlaních mužů - upocené spánky vztek jen rozvášní
Míru práva ostřím čepele nezměří
Kdo první ránu dal se k další postaví
Na hradbách se dívky nervózně otáčí
A Vlasta na rukách lepivou smůlu nachází
Přemysl tichem svůj luk napíná
První šíp a dívčí srdce navždy usíná
A duše v těle vrávorá
A nechce se jí odejít
Vždyť příliš málo si užila
Chce se smát a dál loukou jít
Žár plamenů a tanec smrti s chladnou ocelí
Kdo váhal své rány v blátě již nikdy nescelí
A nejistý se náš cíl teď může zdát
Když vraždíš toho koho dřív měl´s rád
A ruce padnou do hlíny
Umazané špínou gest
V krvi utopené dívčiny
Zhasl Děvín v záři hvězd
Sdílet Sdilet
