 | Nedaleko Břeclavi stojí lovecký zámeček, pod kterým za pohanských časů stála slovanská osada. Dnes se tomu místu říká Pohansko. A zde mne kamarádka, které přezdívám Sluníčko, inspirovala k písni o zimním vtělení boha Svaroga v okamžení zimního Slunovratu - na svátek Kračuna, nebo-li o Vánocích. |
Lukáš Pokorný/Lukáš Pokorný
1.
Drsná i chladná je kůra starých bříz
v závějích sněhu vítr mne studí
mezi těmi stromy prochází spoře oděná
každý rok jaro do vsi sebou vodí
2.
Na kopečku za vsí stojí háj starých bříz
vínek žlutých květů zdobí její vlas
Já před palisádou z kůlů slzy štěstí roním
den kdy Svarog zlatí dobrou mysl v nás
3.
Jako žena kráčí a vínek značí slunce zář
ze dlaní mi jej podá než zase zmizí
Ten příslib jara v rukou ohněm víry pálí nás
v lučním kvítí i nesmělý hlavu rádi složí
solo
dohra: 1.hlas.
/: Hej vítej Slunce
dej rozkvést květinám
Hej bílé ovce
dej sílu pastvinám
Hej ať zurčí potok
a jiskří Tvojí tvář
Hej ať se sejdem i za rok
v hojnosti kterou požehnáš :/
dohra: 2.hlas.
Jsem včelí roj spící v úlu
jsem nektar v květinách
jsem matkou orající půdu
jsem trávou na pastvinách
jsem bystrou horskou říčkou
jsem jako dobrý hospodář
jsem ti blíž o další krok
slib hojností jímž ti požehnám
Sdílet Sdilet
